Antarktida a její záhadná dávná minulost
Pokud hledáte záhadná místa světa, potom je Antarktida nepochybně tím správným místem. Tento obrovský kontinent z ledu si svá tajemství umí ochránit. Nedostupnost a drsné přírodní podmínky přispívají k tomu, aby byla Antarktida světem opředeným mnoha záhadami a mýty.
Na planetě Zemi budete jen těžko hledat další tak rozlehlé a extrémně nehostinné místo, jaké je právě zde. Jako by se tento kontinent na Zemi ocitnul omylem. I přes nedotknutelnost a nepřívětivost je to místo, které umí uchvátit svou divokostí a výhledy na nekonečnou bílou a zmrzlou krajinu, která je sužovaná mrazivými větry a opředená tajemnou minulostí. Může se také pochlubit sopkami. Jedna z nich, Mont Erebus (3795m) se nachází na Rossově ostrově (v Rossově moři) a je to nejčinnější sopka světa.
Antarktida sice lidem vzdoruje, ale občas je nechá nahlédnout do svého nitra a objevit hodně nečekané věci. Jsou zde například fosilní lesy. Ty nás přesvědčují o tom, že ledová kráska byla kdysi v dávné historii divokým zeleným územím.
Při ploše 14 milionů kilometrů čtverečních to mohlo být krásné místo pro život, kdyby se nestalo něco, co krajinu proměnilo v zmrzlou pustinu, kde bylo naměřeno i -89°C. Tato hodnota pochází z ruské polární stanice Vostok z roku 1983 a je to vůbec nejnižší teplota, která byla na Zemi naměřená. Paradoxem je, že i přes množství plochy pokryté ledem (který je asi na 98% celkové rozlohy), zde ročně spadne pouhých 200 mm srážek podél pobřeží, a ještě mnohem méně ve vnitrozemí. Na jižním pólu je nejsušší místo vůbec, se srážkami 2 mm ročně.
Přestože si lidé zvykli žít na mnoha nehostinných místech světa, Antarktida se trvalým domovem nestala. Lidé se zde objevují jen dočasně, většinou za vědeckým bádáním. Jsou zde ruská, americké a české polární stanice. Největší z nich je americká, která pojme přes 1 tisíc lidí. Ta česká asi 20 a je sezónní. Občas se sem vypraví dobrodružné expedice, ale žít v tak bizardních podmínkách trvale se nikomu nechce. v létě je zde sílící cestovní ruch a místo navštíví několik desítek tisíc turistů, kteří naštěstí nestihnou ničit krajinu.
O Antarktidě se dlouhé roky hovořilo jako o neznámé ztracené zemi někde na jihu. Byla snem mnoha cestovatelů a badatelů a legendy o její existenci sahají hluboko do historie. Objevení a zdokumentování lze vystopovat do roku 1820 k ruské expedici vedené Fabianem Gottliebem. Ale i po zveřejnění objevu zůstal kontinent stále pro většinu cestovatelů nedosažitelný. Odrazující byly extrémně nepřátelské podmínky. O úspěšných cestách se začalo psát v roce 1911, kdy na jižní pól dorazil se psím spřežením Nor Roald Amundsen. Ale teprve s rozvojem satelitních technologií bylo možné si udělat konkrétní a přesnou představu o této zemi. A dodnes se toho moc neví a každý malý objev v této velké zemi přináší spíše více otázek než odpovědí. Lidé, kteří po kouskách odhalují tajemství tohoto území už pochopili, že je tato část světa mnohem víc než jen hromada ledu.
V roce 1959 byla prodloužena Antarktická smlouva, která uvádí, že tento světadíl nebude ovládaný žádným státem, nebudou zde vojenské základny a poslouží jako přírodní rezervace.
Celý zmrzlý prostor se dělí na Západní a Východní Antarktidu Transantarktickým pohořím. Mezi Antarktidou a Jižní Amerikou je Drakeův průliv. Nejvyšší hora je Vinson Massif se 4897 metry n. m., řeky zde nejsou, jezera jsou zamrzlá. Největší jezero je Vostok a pod ledovou krustou je voda v tekutém stavu. Z rostlin zde v létě vyrostou otužilé lišejníky, mechy a řasy. Zvířata, která se zde objevují, jsou spojená s vodou. Jde o velryby, některé druhy tučňáků, lachtany. Rybami se živí ptáci a je zde i nějaký hmyz.
Určitě zajímavá je soukromá mezinárodní stanice na souostroví Jižní Shetlandy ve vlastnictví Jaroslava Pavlíčka. Asi má rád zimu.
Právě nález rozlehlých fosilních lesů, které jsou pohřbeny v této bezútěšné krajině naznačuje, že zde před stovkami milionů let byl pestrý život. Antarktida tvořila součást obrovské pevniny, která se skládala z Afriky, Austrálie, Indie a Jižní Ameriky. Klima zde muselo být mnohem teplejší a vlhčejší, než jak si vůbec umíme představit. Rostla zde bujná vegetace skládající se z hustých lesů,
Antarktida se ukazuje být mnohem víc než jen obrovský kus ledu, za který se kdysi myslelo. Jedním z takových objevů, které vzbuzují velký zájem, jsou rozlehlé fosilní lesy pohřbené v těchto zamrzlých pustinách, což naznačuje dobu, kdy to bylo úplně jiné místo, plné hustých lesů, kapradin a mechů. Ale zatím ani nejde přesně stanovit doba, kdy to bylo. Předpokládá se, že jde období před 14 až 400 miliony let.
Jedním z odborníků, kteří se fosiliemi zabývá je Erik Gulbranson (sedimentární geochemik a vědec), který se svým týmem přijal výzvu a v drsných podmínkách objevil část zkamenělých pozůstatků z původní flóry Transantarktických hor. Místo, které zkoumal, bylo datováno do období asi před 280 miliony let, což zapadá do období, kdy došlo na Zemi k tak radikálním změnám, že vymřelo 90% života.
Fosilní lesy se zachovaly zřejmě proto, že byly zakonzervovány sopečným popelem, který vznikl při masivních erupcích sopek. kromě pařezů byly nalezeny i otisky listů a větví. Dokonce byly získány vzorky mikroorganismů a hub. Údajně jde o jedny z nejlepších vzorků fosilních rostlin na světě. Houby byly pravděpodobně proměněny v kámen během velice krátké doby a je pravděpodobné, že v té době mohly být stromy ještě živé. Celý proces musel být velice rychlý a šel by doslova pozorovat na vlastní oči.
Tyto lesy vzbuzují u vědců velký zájem, protože stromy musely být extrémně odolné, protože i když klima bylo teplejší, musely čelit velkým výkyvům v teplotách a cyklům, kdy se střídalo období světla a tmy. Tyto rostliny mohly přežít 5 měsíců v roce bez denního světla, bez fotosyntézy. Předpokládá se, že během tohoto období se uvedly do "spánku" a byly vyživované uhlíkem, který si ukládaly během období, kdy bylo světlo.
Stejně záhadná je i skutečnost, že zlomek života se v tomto období vymírání nějakým způsobem zachránil. Právě na rozluštění této záhady se vědci zaměřují, protože by to mohlo být řešením problému se změnou klimatu v ne tak vzdálené budoucnosti.
Ať už se v dávné minulosti událo cokoliv, od devastujících sopečných výbuchu přes katastrofy způsobené zásahem z vesmíru, je těžké si toto místo představit jako zelený ráj. A jaká tajemství nám asi ještě tato krajina vydá?
Zdroj neoznačených fotografií: pixabay.com